Efektivně strávená „tenisová indispozice“

Jak využít zranění ve svůj prospěch

Tenis je jako každý jiný sport na vysoké úrovni velkou dřinou. Hráči tráví desítky hodin na dvorci a v posilovně a vystavují se tak pravidelně extrémní zátěži. Aktivní tenisová kariéra je proto často spojována s malými (krvavé puchýře, výrony, natažené svaly atd.) či velkými (natržené svaly, tenisové lokty, problémy s páteří atd.) zraněními. Většina sportovců bere takové období negativně. Vnímá jej jako ztrátu času, neschopnost rozvoje, dobu kdy se konkurence neustálým tréninkem vzdaluje. Neuvědomuje si přitom, že i tato doba pro nás může mít pozitivní dopad. Jak je to možné?

Pokud na zranění nahlédneme moderním způsobem – pohledem psychosomatiky – můžeme přijít na to, že zranění je pro nás užitečné. O rozvoj psychosomatiky se u nás zasloužil především MUDr. Jan Hnízdil. Díky němu již víme, že nemoci, a troufám si tvrdit, že i zranění, jsou pro nás cenným zdrojem informací. Pokud se nám některá zranění neustále vracejí, je potřeba přijít na jejich původ. Informaci, kterou nám předávají, jsme totiž ještě nepochopili a na základě zkušenosti jsme se nepoučili do života tak, jak jsme měli. Základ takových obtíží může být fyziologický (např. špatné technické provedení přetěžující pohybový aparát) či psychologický (např. kupící se stres, který přeroste v nedostatek spánku a slabé soustředění při výkonu). Dobrou zprávou každopádně je, že nám tělo něco (co zatím není v našem vědomí) říká. Prostřednictvím těchto zkušeností se tak informace mohou dostat „na povrch“ – do našeho vědomí.

Jak již bylo řečeno, zranění nemusí být nutným zlem. Je to většinou doba fyzického odpočinku – tělo nám tedy možná říká, že tréninkové dávky jsou moc vysoké. Pokud v takovém tréninku budeme pokračovat, následky mohou být ještě horší. Kromě fyzického odpočinku může být zranění také dobou k psychickému odpočinku. Pokud tenista nepodléhá již zmíněným negativním myšlenkám (stagnace, vzdalování se konkurenci, promarněný čas), pak to může být i doba psychického odpočinku – doba tzv. „dobytí baterek“.  V ideálním případě může být toto období využito také k mentálnímu tréninku. Jak na to?

Možností je mnoho. Jedna z technik, která se dá výborně využít je vizualizace (imaginace neboli ideomotorický trénink). Představa tréninku skutečný fyzický trénink sice nenahradí, ale způsobí aktivaci těch částí mozku a dokonce i svalů, které se při samotné činnosti běžně zapojují. Díky tomu si udržíme většinu natrénovaných dovedností a návrat na tenisový dvorec či do posilovny se nám nebude zdát tak nemotorný. Zapojení této techniky v době zranění je ovšem dobré konzultovat s odborníkem – aktivace zraněných svalů by totiž mohla mít kontraproduktivní efekt oddalující proces hojení. Je proto nutné zvážit vážnost i lokalitu zranění a přizpůsobit jim vizualizační proces.

Kromě vizualizace můžeme zapojit i některá relaxační cvičení či meditace. Ty dokážou urychlit celý ozdravný proces. Soustředěné hluboké dýchání dokáže divy, a když se propojí s představou přísunu „léčivého kyslíku“ do nemocných či bolavých tkání, dosáhneme nečekaného uvolnění a klidu. Nemocné či zraněné části těla tak budou rychleji regenerovat, zlepšíme svoji techniku dechu, což bude příznivé působit na naše vnitřní orgány i na práci mozku a zároveň také zdokonalíme své soustředění, které je nedílnou součástí špičkového výkonu.

Když se tedy na celou situace podíváme objektivně a začneme vnímat to pozitivními, vidíme, že máme spoustu času na věci, které běžně zanedbáváme. Krom zapojení základních technik sportovní psychologie můžeme rozvíjet i taktickou stránku hry – sledovat víc zápasů, všímat si taktické variace, učit se pozorováním a zdokonalovat při tom i své smyslové vnímání (například zrak a čtení hry). Pokud je tenis naší vášní a něčím, čemu se chceme opravdu věnovat naplno, pak nám nic nebrání v neustálém rozvoji, který nebude přerušen ani zraněním. Ba naopak, může jím být dokonce zpestřen.

Leave A Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.